Proč

Po delší době jsem se dneska postavil na váhu a ověřil si údaj, který jsem tušil. I přes to, že jsem během posledního měsíce celkem výrazně zvýšil své pohybové aktivity tak s váhou to neudělalo celkem nic.  Bude to evidentně tím, že neustále jím nepravidelně a dojídám a doháním zanedbanou stravu.  Nedá se svítit, bude potřeba s tím něco dělat. Hledám si výmluvy, proč nejde to a ono. Sice jsem omezil konzumaci alkoholu, ale naskočily mi tam drobné jiné hříchy, které to kompenzují.

Problém je ve mně. Ve své podstatě mi nic nechyb, mám dobrou práci, šikovné děti a šikovnou manželku, která se postará o domácnost a dobré kamarády, kteří se mnou chodí plavat, na hory, hrát volejbal, squash a já nevím co ještě. Takže by to mělo jít skoro samo. Ale nejde. Co s tím?

Když mne minul týden Puštík v Ondřejovicích vyfotil nataženého na trávě a poměrně trefně mne identifikoval jako vyvrženého vorvaně, když jsem po celý týden nestíhal psát na radu své „osobní trenérky“ Anety co jsem kde sežral, a i když je pravda, že jsem roztržitý matematik a v práci nevím kam dřív skočit musím přiznat, že z části to byly výmluvy, jde jen o to lépe si uspořádat čas. Paradoxně nejlépe jsem to měl zorganizované na vojně, tam byl denní řád a přes ten nejel vlak. Od té doby vím, že potřebuji řád, byť jsem mistr chaosu a cítím se v něm jako ryba ve vodě. Neřád chaos však svádí k výmluvám. Ostentativně nenosím několik let hodinky, mobil přece stačí, mám tam přece diář, který mne udrží v lajně. Neudrží. I když v návalu pořádku milovnosti poctivě nacvakám a zorganizuji si jakékoliv příští období, stejně je mi to na prd, mobil někde zapomenu, na porady ho nenosím, nebo stahuji zvuk. Výsledkem je spousta připomenutí, že mám udělat to či ono, které potom stejně poctivě odcvakám. Vyhozený čas. Už to tak dělám několik let. Stále se k tomu vracím a říkám si, že teď už teda ano, ale vždycky to skončí stejně.

Stejně je to s tím jídlem, mel bych si psát, co sním, pro svojí představu, abych věděl, kde dělám chyby. Jako diabetik bych měl jíst pravidelně, což nedodržuji. Opět jsem zkoušel různé fígle, počítače, mobily, na nic. Myslím, že žádné udělátko to za mne neudělá. Dospěl jsem k názoru, že je potřeba vrátit se zpátky na zem – tužka, papír a hodinky, jako základní nástroj návratu do normálního života.

Můj poměrně oblíbený autor doktor Igor Bukowský říká, že diety jsou na nic, důležité je změnit přístup k životu a pak to jde lépe. Ne samo, ale lépe. Souhlasím s ním. Myslím, že jsem v situaci, kdy mám slušnou šanci. Trochu jsem změnil svůj životní styl, zbavil se aktivit, které mi zvyšovaly stress,  poskládal jsem kolem sebe řadu přátel, se kterými máme společné zájmy a kteří mne berou a chtějí pomoct.  A protože můj další oblíbený autor Seton považuje za důležité psát si deník, rozhodl jsem se ho napodobit. I to už jsem jednou zkoušel, ale to jsem na to byl sám. Teď jsem přesvědčen, že mám lepší motivaci.

Takže se pokusím si najít občas čas na určitou rekapitulaci toho, co jsem podnikl, snědl, jaké jsem měl výsledky cukru a co dělá můj úhlavní nepřítel moje váha a jak se u toho cítím, protože to co cítíme je pro život poměrně důležité. Pokud se člověk pozitivně cítí, jde mu to lépe.

Snad mne za použití sousloví vyvržený vorvaň nikdo nezažaluje.