Včera to byly právě dva měsíce, co jsem se dal na opravdovou cestu obnovy svého zdevastovaného těla a proč to neříct i duše, protože mně to celkem opravu dost štvalo. Jen jsem byl celkem dost rezignovaný. Nechci veřejně přetřásat proč, je to celkem dost osobní, takže tuto část si nechám pro sebe. O ostatní se podělím, třeba to někomu pomůže a minimálně pro mne se malinká rekapitulace uplynulých dvou měsíců šikne. Už proto, že vánoční svátky a s tím spojené večírky se neobešly bez důsledků a pracně shozená dvě kila jsem opět nabral, a i když jsem s tím trochu počítal, tak mne to štve.
